V prvním sloupku jsem zmínil železné pravidlo divadelní improvizace: "nikdy nepopírat." Smysl je tento: když spolupracujete na tvorbě scény za pochodu, musíte přijmout a budovat na jakémkoliv příspěvku, který dostanete od dalšího herce. Nemůžete říct, že to tak není a spláchnout to, neboť vzít scénku zpět je mrhání času. A výsledky jsou prostě nudné. Toto pravidlo vyžaduje přepustit účastníkům určitou míru osobní kontroly nad příběhem a přijmout spontaneitu a pohyb vpřed.
Nemám dostatečnou zkušenost s PbA hrama, ale s Blades in the Dark mi přijde ten článek stoprocentně kompatibilní (a schválně jsem se koukal na záznamy z Harperova hraní, a styl jeho skupiny byl dost podobný).
jenže BitD nejsou narozdíl od AW takovej klenot, chápeš. To vůbec nejde srovnávat s tak geniální - co geniální, prorockou - a nepřeložitelnou hrou jako je AW, ve kterém ostatní hráči můžou hippiekovi ozářit šukatelnost...