"Ne. To není možný... Dyk sem ho právě zabil!"

Cítil, jak mu vlasy na zátylku vstávají hrůzou. Pomalu vystupoval ze stínu - cizokrajný hábit, dlouhé copy mastných vlasů, protkaných podivnými ozdobami. Černé oči se leskly, potetovaný obličej příšerně šklebil. Byl to on... a přece nebyl. Smrt ho nějak změnila, byl jiný. Lesk v očích už nebyl šílenstvím, byla to zosobněná bolest a temnota. Neřekl ani slovo, jen jednou rukou náhle opsal veliký kruh. A tu druhou sevřel v pěst. Něco v ní křuplo, zároveň pocítil ostrou bolest u srdce. Kousl ho tam ten nejodpornější malý chlupatý pavouk, jakého kdy spatřil! Posledním zábleskem vědomí spatřil malou voskovou figurku, zlomenou vedví, jak vypadává z té pěsti...