kapitola čtvrtá - ve které je začínáme už fakt štvát. (alespoň si to rádi namlouváme.)
začíná se formovat zápletka, možní spojenci a pravděpodobní nepřátelé. tady už byl alespoň náznak nějakého pokusu o kvalitně odvedenou práci, co na tom, že to ne vždycky vyjde...
trocha klišoidních scén, ano, stydím se =)
koukni se na to trochu metagame... my jsme si chtěli zastřílet. pochybuju, že ta touha byla tak silná, abychom ten vrtulník odstřelili sami, kdyby to někdo neudělal za nás...
a jak říkám... já plány nevymýšlím. plán B a technika "chaaaaarge!" mi docela vyhovují =D
Tak zastřílet jste si mohli na odchodu v mezipatře, hned co by se vám ten plán podělal, žejo :)
To nic nemění na tom že odchod vrtulníkem byl trochu dost kontraproduktivní u nenápadný akce...
(sethi se naučila pojem "matagame". Začíná bejt zle...)
to byla vlastně první povídka, kterou jsem psala tak nějak realtime a uvědoměle... z těch předtím to byl jednou náhodný výstřel do tmy, jednu jsem psala s několikaměsíčním odkladem a u jedné jsem vůbec nebyla, když se to hrálo. to už bylo tak nějak jednodušší...